Děj MMH7

[Lucas Gryf]

Překladu čeho?

[Caius]

Infa o frakcích (btw zatím mi z tech zverejnenych jde rozkliknout ale jen azyl a akademie, nevim jestli to je error u me nebo jim to nefacha...)

[Lucas Gryf]

Doufám, že si Limbic dají s Heroes na čas, oznámeno je tedy v roce 2015, doufám, že někdy pozdě, abych si stihl našetřit už tehdy, když budu mít novou herní mašinu. Určitě budou delux edice, takže si asi z digitální distribuce jednu koupím, záleží na ceně a obsahu.
Co by jste si do MMH7 přáli nejvíce? Mě třeba napadlo mít jako v H4 hrdinu, který může bojovat, nebo jako v H5 na výběr ze dvou jednotek. Reputace tam určitě nebude chybět. A podle vás - Magic guild/strom dovedností? Klasický výběr schopností (např. Logistika - H1-H5) nebo strom dovedností?
@Caius: Myslím, že to je schválně, že se na tu záložku nemůžeme podívat.

[Caius]

AZYL



Rytíři a kněží Svaté říše uctívají Elratha, Draka světla, který jim propůjčuje sílu svého elementu. Jejich posláním je žít život hodný Elrathových ideálů Pravdy a Čistoty, přetváření obrazu světa v jeho jménu a šíření jeho svatého Světla.

Svatá říše byla zpočátku jen změtí rozhádaných rodů - Ronan Veliký, Velekrál ze Sokola, je sjednotil díky důmyslné kombinaci válčení, chytrého vyjednávání a politických sňatků. Jakmile se zmocnil nadvlády nad územím, nechal vyhlásit založení Sokolí říše a následně se usadil, aby mohl upevnit svou pozici císařského dědice.

Přibližně ve stejné době hledali andělé, stojící tváří v tvář zániku své rasy, národ, který by mohli obrátit na svou víru. Jejich zrak se brzy stočil k lidem z nově založené Sokolí říše, zmítané náboženskými rozbroji, jež nastaly po přijetí Sal-Elama mezi dračí bohy a následných Ohnivých válkách.

Andělé navštívili mladého chlapce Briana, pravnuka Ronana Sokola, a pomohli mu proměnit jeho drolící se říši, přehlíženou nestálým Drakem vzduchu, v silný národ oddaný božstvu andělů samotných – přísnému a nelítostnému Draku světla.

Svatá Sokolí říše je teokracie feudálního typu. Svatý Císař má teoreticky absolutní moc, ve skutečnosti je však země rozdělena na šest vévodství (Gryfí, Vlčí, Býčí, Chrtí, Jednorožčí a Jelení) a bezpočet menších baronství, takže Císař tráví mnoho svého času manipulací šlechty.

Často se stává, že v nejméně jedné oblasti zuří vzpoura, zřídkakdy však byla doopravdy vážná nebo krvavá…až doposud. Teď, když Císařovnu Maeve i její děti zavraždili špehové démonů, čelí Svatá říše po více než osmi stech letech od svého založení zatím největší krizi ve své historii.

Všemožné šlechtické rody nyní zápasí o krví potřísněnou korunu a strašlivá občanská válka pustoší zemi…

RYSY FRAKCE:

Spravedlnost

Armáda Svaté říše se díky své víře a týmovému duchu vyznačuje až úctyhodnou morálkou, která se tak stává velice důležitým faktorem v bitvách, kde se zdá, že vojáci útočí dvakrát častěji než jejich protivníci.

Čest a oddanost

Jezdci tvoří těžkou údernou jednotku Svaté říše, která je v boji podporována těžkou pěchotou a střelci. Říše může také spoléhat na pomoc mýtických bytostí, jako jsou andělé a gryfové.

Mistři obrany

Jednotky azylu platí za znamenité obránce a jsou pověstné pro svou schopnost donutit nepřátele bojovat, kde se jim to zrovna hodí. Často vítězí díky tomu, že dlouhou dobu úspěšně odolávají útokům protivníků a zároveň jim brání dodat čerstvé vojáky.

Nositelé světla

Ačkoliv dokáží jednotky azylu ovládat většinu odvětví magie, většinou spoléhají na sílu světla, „svaté“ Elrathovy magie a jeho ideálů Pravdy, Spravedlnosti a Dokonalosti. Světlo září na čestné, ale spaluje bezvěrce. Dokáže své služebníky vyléčit, ba dokonce přivést zpět k životu.

Momentálně jsou potvrzené tyto jednotky:

ZÁKLADNÍ

Kušiník/?
Vlk/?

ELITNÍ

Jezdec/?

ŠAMPIONI

Šermíř/?
---------------------------

Za případné nepřesnosti, kostrbatosti apod.se omlouvám, akademii dodám večer

[TondaFS]

Ohlášení potěšilo, teď už jen počkat (nejspíš do té soboty) na nějaké ty záběry přímo ze hry.
Zatím upřímně doufám, že se zbaví toho nešťastného výběru dovedností a kouzel z šestek a půjdou po vzoru předešlých dílů (Magické školy a výběr ze dvou náhodných dovedností). Určitě by neškodilo vrácení všech druhů surovin, zrušení společné zásoby jednotek pro všechny hrady a případně vylepšit přeměnu hradů a cestu slz/krve, pokud bude na tento způsob něco i v sedmičkách (což s největší pravděpodobností bude).
No a samozřejmostí je i přístupnější editor map/kampaní (ten v 6 sice nebyl dle mého názoru zas až taková hrůza, jak všichni říkali, jen přijít na to co a jak zabralo trochu víc času) a generátor map. S tím taky trochu souvisí jedna věc, která mi na 6 celkem vadila (a projevila se hlavně při tvorbě map) a tou je nedostatek budov, které můžete na mapách navštívit. Navrácení budov, produkující každý měsíc nějaké suroviny (mlýn), dále těch, které vás naučí nějakým dovednostem, naučí vás nějaká kouzla apod., by mapy určitě oživilo.
No jsem zvědav, jak to nakonec bude vypadat...

[Lucas Gryf]

Co myslíte, budou v sobotu i vydané HW nároky? I když si myslím, že se to od VI moc lišit nebude.

[Lucas Gryf]

Myslím si, že to bude souboj Gryf/Nekromant/Mág/Barbar/Elf proti Jelen/Démon nebo Temný elf.. otázkou je, koho bych radši viděl spolu s tím vévodou Jelena.. přece jen, Heroes si bez démonů nedokážu představit, ale válka Elf proti Temný elf by byla zajímavá.. a černí draci, samozřejmě. A v následujících datadiscích zbylé rasy (Temný elf/démon v prvním a třeba v druhém Trpaslík), ale rád bych viděl i nové rasy - Hashimské Nagy nebo.. Piráty?
Můj osobní názor.

[Caius]

AKADEMIE



Čarodějové jsou hrdí sběratelé vědomostí, kteří si podrobili i samotný řád přírody. Znalostí a výzkumu si váží více než čehokoliv jiného, ale tato dychtivost je zároveň i jejich velkou slabostí – kvůli ní se totiž uchylují k postupům, které by měly zůstat nevyzkoušeny, a do míst, která by bylo lépe ponechat neprobádaná. Předhánějí se ve svých intelektuálních dovednostech, jsou velice požitkářští a vypočítaví – natolik, že je ostatní často označují za domýšlivé a arogantní.

Prvním království Čarodějů byla konfederace Sedmi měst, založená učni Sar-Elama, sedmého draka. Nacházela se v jižních pouštích Thallanu a měla být místem, kde lze magii studovat bez rušivých vlivů a rozptylování.

Během Války krvavého měsíce arogance čarodějů dosáhla svého vrcholu – byli vytvořeni skřeti, jejichž úderné jednotky se staly rozhodujícím faktorem ve válce s démony, zvrátily průběh bojů a zachránily Ashan před úplným zničením. O něco později Šarlatoví čarodějové z Domu Chimera vytvářejí Zvířecí lid vystavováním lidí a rozličných zvířat síle Dračích uzlů.

Po válce byli skřeti a Zvířecí lidé využíváni jako pracovní síla, služebnictvo, stráže nebo hračky. Vyhlásili svou nezávislost na svých čarodějných pánech a v dlouhém a krvavém povstání si vydobyli svou svobodu.

V obavě z rostoucí síly nekromantů z Domu Eterna zahájili zástupci ostatních škol magie -v čele s Domy Anima a Materia – rozsáhlé pronásledování, které zahrnovalo zabavování majetku, vyhošťování a veřejně prováděné popravy. Domnívali se, že to jejich problém vyřeší.

Nestalo se tak. Sympatizanti nekromantů s podporou svých vyhnaných bratří v Sedmi městech podnítili vzpouru. Následná občanská válka navždy změnila tvář království čarodějů. Ti, stále smutně vzpomínajíce nad koncem svého „zlatého věku“, nazvali svůj nový domov Stříbrnými městy.

RYSY FRAKCE:

Tajemní badatelé

Pro všechny ostatní frakce Ashanu má magie podobné postavení jako víra. Čarodějové ji však považují za pouhou vyšší formu poznání, která se musí rozvíjet důkladným studiem mystických umění a tvrdou disciplínou.

Konstruktéři titánů

Stroje, jako jsou golemové a titáni, jsou páteří armády čarodějů a plní v ní funkci těžké pěchoty, zatímco duchové jsou, vzhledem ke své schopnosti rychle zaútočit, využíváni jako obdoba kavalerie. Síla těchto jednotek spočívá především v tom, že plní veškeré rozkazy svých pánů bez jakýchkoliv výhrad a nemají žádné morální zábrany.

Tkalci kouzel

Čarodějové jsou mistři všech odvětví magie, a to bez výjimek. Jejich touha po moci a poznání jim otevřela dveře ke všem myslitelným kouzlům a díky ní také rozvinuli nové způsoby jejich sesílání a kombinování.


Zatím známe tyto jednotky

ZÁKLADNÍ

Cabir/Mistr Cabir

ELITNÍ

Džin/?

ŠAMPIONI

Magický pták/Mystický pták

Kolos/Titán

-------

Btw pochopili jste někdo ten latinský blábol, co je napsaný na stránkách shadow concilu mmh7? Já se to pokusil přeložit, ale vznikl mi jen nějaký nesmysl o čokoládě a kočkách Myslíte, že je to nějaká šifra nebo tak? Nebo to jen znělo tajemně tak tam napsali prostě nějaké random věty latinsky?

[Lucas Gryf]

"Ut vitae felis mi. Integer condimentum semper dapi bus. In pharetra scelerisque condimentum semper dapi bus. In pharetra scelerisque facilisis facilisis."
Nemám absolutní tušení, co by to mohlo být. Význam to má.. brzo na to někdo přijde.
Třeba nemá význam ten text, ale ten level. Na Shadow council se leveluje. Ve zdrojovém kodu:
<img src="https://static14.cdn.ubi.com/mmh7/prod/images/20140808/140813_Website_content/SC_my_account.png" alt="Might &amp; Magic® Heroes VII Shadow Council - Leveling"
.. a nebo to měla být ukázka profilu.. jeho obrázek, pro koho volil, level a hláška/citát.. Jo, to dává taky smysl, ale to levelení tam je.

[peta62]

Diky moc za odkazy, take se uz tesim. Hlasoval jsem take pro Elfy, i kdyz souhlasim s mnohokrat v diskusi psanym nazorem ze by tam meli byt jak Elfove tak trpaslici. Nemyslim ze by hra vysla jeste letos, kdyz se teprve rozhoduje o rasach. Souhlasim s TondaFS jen se obavam, ze nazory zde se ke tvurcum nedostanou Na ten latinsky text co pise Lucas Gryf by to asi chtelo nejakeho doktora.

[Lucas Gryf]

Hra má vyjít v roce 2015, doufám, že tak někdy o prázdninách

[Caius]

Ubisoft zveřejnil částečný popis frakce elfů, prezentovaný prostřednictvím "deníku nekromanta Kaspara", takže se v něm objevují také "nekromantovy" komentáře:

IROLLAN, království elfů

Elfové, jemné a trpělivé duše, žijí v harmonii se zemí a v souznění se samotnou Dračicí Země. Její rozvážnost a prastará moudrost se odráží v elfských obřadech i celém jejich způsobu života. Nedůvěřují strojům a městům, uchovávají si své staré způsoby a s ostatními se spojují jen zřídka. Nutno zdůraznit, že v zemi elfů není bezpečno – divá zvěř, přírodní podmínky a především elfové samotní představují pro neopatrného poutníka velkou hrozbu…

…Zapsal jsem si mnoho poznámek o Irollanské floře a fauně, ale hádám, že to si necháme až na jindy. Pojďme se zaměřit přímo na elfy samotné, co vy na to? Počkat, tahle část by se nám mohla hodit:

Elfská města jsou postavena více ve vzduchu než na zemi – elfové před dávnými časy ovládli umění přesvědčit stromy, aby rostly podle jejich rozmarů, a tak byly nad zemí zbudovány obrovské stromové klenby, na nichž elfové staví svá města. Četné úrovně stromových měst spojují žebříky, provazové mosty a podobné prvky. Zatímco vladaři a šlechta obývají vyšší úrovně, obyčejní lidé žijí blíže zemi. Elfská města mají i pozemní část, ve které se nacházejí převážně kovárny apod., ale elfský lid spoléhá při obraně měst více na stromy více na sebepevnější zdi.

Pokračuje popis stromů a elfích domovů…Á! Tady to je:

…V elfím království stojí čtyři významná města – každé slouží jako přechodné hlavní město pro krále a jeho dvůr. Hlavní město se mění o každém slunovratu a rovnodennosti a každé z měst se snaží předčit ta ostatní. Syris Thalla („Nová Zeleň“) je hlavním městem jara a nachází se na západě území. Syris Vanel („Zlaté Slunce“) je na jihu a jako hlavní město slouží v létě. Syris Lothran („Krvavý list“) je podzimní metropolí a leží na východě, blízko hranic království lidí. Syris Wynna („Bílý vítr“), je hlavním městem během zimy. Změna metropole je významnou událostí elfského kalendáře a královský průvod, vinoucí se z města do města, je ohromující podívanou.

Jako cizinec jsem měl pořádné štěstí – na konci své návštěvy Irollanu jsem byl svědkem putování ze Syris Wynny do Syris Thally.

Dvůr Krále králů

Elfím panovníkem je král, který vládne mnoha dalším králům. Panuje z centrálního dvora, a jakmile je zvolen, jeho slovo je považováno za zákon. Proces volby krále spadá do pravomoci druidů, kteří započnou půst a setrvávají v prostorech lázní, dokud nemají vizi o novém panovníkovi. Jejich rozhodnutí musí být vždy jednomyslné, a druidové v lázních přetrvávají bez jídla tak dlouho, jak je třeba.

Král králů vládne doživotně, což u elfů znamená, že jeho vláda trvá opravdu velmi, velmi dlouho. Pohybuje se kolem něj družina věštců, druidů, bojovníků, hudebníků, dvorních dam, básníků, šašků, synů ostatních králů apod. Je to zmatené klubko, které je ale překvapivě efektivní, obzvlášť ve srovnání se dvorem Říše. Intriky na královském dvoře elfů bývají účinné, zřídkakdy však smrtící – elfové velice neradi zabíjejí své bratry. Zaměřují se spíše na způsob jak ponížit, vyhnat a zkrátka znemožnit své oponenty. Nepřátelství však mohou trvat i stovky let, protože elfové nezapomínají na své křivdy a svou čest si urputně brání.

Mnozí tvrdí, že samotný jazyk elfů, známý jako Monlin, Píseň Země, je hudbou. Možné je tomu skutečně tak, samotní elfové se však nijak netají především svým zájmem o poezii. Čím spontánnější, tím lepší – elf, který dokáže spatra vytvořit báseň, sklidí mnoho obdivu u ostatních. Každý elf má dvě jména: Jedno užívané mezi cizinci, druhé mezi svými. To, které používají mezi cizinci, má převážně popisný charakter a je v obecné řeči. Jejich pravé jméno je v elfštině a nikdo, kromě elfa, ho nedokáže správně vyslovit.

Předpokládám ale, že se až tolik nezajímáte o poezii a elfské balady, takže přeskočíme pár stránek a podíváme se na to, co jsem si poznamenal k elfské armádě.

Strážci lesa

Armádu elfů tvoří proměnlivá skupina menších útvarů, a zdá se, jakoby každý z nich instinktivně věděl, co armáda jako celek potřebuje. Nejrychlejší běžci a nejlepší lukostřelci slouží jako výzvědné a předsunuté oddíly, které podávají hlášení šlechticům, jež každé z těchto jednotek velí. Elfové často vyšlou před hlavními silami předsunutou jednotku, která má za úkol nalákat nepřátele do pastí, kde je posléze ze tří stran zasype déšť šípů.

Jádro armády má těžší brnění i zbraně. Elfské jezdectvo se skládá většinou z lehké jízdy, navržené opět s důrazem na vysokou rychlost a manévrovatelnost, spíš než na hrubou sílu. Jezdci z koňských hřbetů střílejí na své nepřátele šípy nebo vrhají oštěpy, vyhýbajíce se používání těžších zbraní jako je kopí.

Elfové disponují také rozsáhlým námořnictvem. Jejich čluny jsou rychlé a lehké a mívají vysoké lanoví, díky čemuž je zde místo pro mnoho lučištníků. Tyto lodě mají navíc také úzký profil, takže nalodění bývá obtížné a počty nepřátel lze využít proti nim. Na moři se scénář opět opakuje. Jen málo elfů se rádo plaví za obzor, ale ti, kteří mezi ně patří, mají ve zvyku plout velmi daleko jako obchodníci a piráti. A to pochopitelně nezmiňuji mořské elfy…
------------------------------
Opět se omlouvám za některé kostrbatosti, časem to pravděpodobně ještě upravím

[Caius]

A teď něco málo k trpaslíkům:

Severní pevnosti

Hlavním městem trpaslíků je Tor Myrdal, postavený pod dvěma gigantickými horami (vyhaslými sopkami tak velkými, že pouze bájní trpasličí králové zdolali jejich vrcholy) a míli dlouhým hřebenem tvaru čepele, který je spojuje. Je tak obrovský a spletitý, že nikdo včetně trpaslíků nezná všechny jeho chodby a tunely. Najdou se i pověrčiví trpaslíci, kteří věří, že někdo – nikoliv trpaslík – tajně hloubí a upravuje tamější tunely, a to z dosud neznámého popudu.

Mezi další významná trpasličí sídla patří Tor Vettfang, Tor Eldrheim, Tor Hilfa a Tor Lindhath. Nejlidnatějším a největším obchodním místem je pak Tor Hallr, mezi ne-trpaslíky známý jako Vousatá Brána a mezi trpaslíky označovaný hovorově jako „Vysoké město“.

Mimochodem, dovolte mi vyvrátit povídačky, které jste mohli zaslechnout: Trpasličí ženy nemají vousy – vlastně jsou podle lidských měřítek docela atraktivní – ani jich není tak málo, jak se traduje. Trpasličí klany si však velice zakládají na rodokmenu a dědičnosti, takže své ženy urputně brání a ty se tak zapojují do šarvátek pouze ve stavu nejvyšší nouze. Trpaslice se tedy učí bojovat i pracovat v kovárnách, a mají stejné postavení a příležitosti jako kterýkoliv trpaslík.

Když jsme u těch historek, které se o trpaslících vyprávějí - navzdory tomu, co se traduje ve Svaté říši, trpaslíci nejsou posedlí zlatem. Je to pro ně kov, se kterým obchodují s ostatními obyvateli Ashanu, a který je podle jejich mínění příliš křehký, aby byl použitelný. Naproti tomu magické „ohnivé zlato“, které je považováno za dar jejich božstva, Arkatha, je mezi trpaslíky vysoce ceněno.

Ekonomika a obchod

Když už je řeč o nerostném bohatství, mám tady k tomuto tématu pár poznámek:

...Trpasličí ekonomika stojí na těžbě a metalurgii. Zdánlivě nevyčerpatelná ložiska drahých kovů a železa pohání ekonomiku, stejně jako bohaté uhelné sloje kovárny. I drahokamů je pod horami hojnost. Podzemím protékají řeky s písčitými břehy, které umožnily trpaslíkům začít výnosné podnikání v oblasti sklářství a keramiky. V zásadě platí, že pokud něco vytvořil oheň, trpaslíci to dokáží upravit k obrazu svému.

Ačkoliv to většina obyvatel Svaté říše neví, překrásná mozaiková okna Elrathových katedrál byla ve skutečnosti vytvořena trpaslíky - řemeslníky z Tor-Lindhathu, abych byl přesný.

...Trpasličí obchodní stanice jsou situovány k hranicím jejich území. Jen několik opravdu důvěryhodných obchodních partnerů smí přejít s karavanou hranice a vstoupit přímo do srdce trpasličího království. Zbytek obchoduje na periferii, nicméně i okolo tamějších stanic vyrostla některá velká města.

V každém trpasličím městě panuje král s poradním kruhem složeným ze členů nejbohatších a nejproduktivnějších rodin. Král pod Horou je trpasličím králem králů – a je to také on, kdo řídí politiku a povolává ostatní do války. Ačkoliv je post krále doživotní záležitostí, koruna samotná se nedědí. Po smrti krále se vždy sejde rada, která zvolí jeho následovníka. Když nastane čas voleb, v tunelech započnou oslavy a také intriky – všemožní kandidáti se snaží zdiskreditovat – nebo eliminovat – své soupeře.

Společenská struktura je založena na tří pilířích: rodina, výchova a boj. Existuje spletitá síť učňovských cechů, které slouží k výchově mladých trpaslíků a utužování vztahů mezi klany. Tato pouta jsou velmi důležitá – jediný nezvedený učeň může rozvrátit staletí trvající spojenectví.

Klan a rodina jsou dvě různé věci: Rodiny jsou různé rodové linie v rámci jednoho klanu, přičemž každý klan má vlastní jméno, válečnou historii, zvyky atp. Trpaslíci vždy stojí za svými klany. Třebaže jedno město mohou obývat rodiny z půltuctu různých klanů, ve významných chvílích, jako je volba nového krále, se vždy handrkují příslušníci klanů mezi sebou, spíš než s ostatními.

Hlavními klany jsou Deepflame, Grimsteel, Winterwind, Stronghammer, Stonefist a Hearthguard. Můžou existovat ještě i další klany, ale neměl jsem tu čest se s nimi setkat.

Víra a náboženství

Jelikož trpaslíci slouží Draku ohně, libují si v prostředí plném ohně, lávy a kováren. Kněžství je povinné pro ty, jež mají v očích zlaté skvrnky, a to bez výhrad, protože jde o volání Draka, který se tak promítá do jejich každodenního života. Ani rodiče ani děti neprotestují proti odvedení takto nadaného dítěte mezi kněze. Během studia se ministranti učí Dračí tradici, Dračí magii, medicínu, vojenskou teorii a dobročinnost. Ze všech trpaslíků mají nejblíže k nestrannosti, proto jsou čas od času povoláváni, aby urovnali konflikt mezi klany dřív, než by narušil stabilitu říše.

Náboženské zvyklosti lze pozorovat především během ranních a večerních modliteb, modlívá se také před jídlem. Kovárny, kaple a výhně obsahují malý předmět, umístěný po levé straně dveří – tedy na straně srdce- který symbolizuje přítomnost Draka. Trpaslíci mají ve zvyku se při vstupu a odchodu z těchto míst předmětu obřadně dotknout.

Trpasličí architektura využívá motivů kruhů a run. Nepotrpí si příliš na reprezentativní umění a důraz klade většinou na geometrické obrazce. Budovy, cesty a schodiště jsou robustní a nezdobené a pouze hlavní přijímací síně a podobné prostory jsou vyzdobeny ornamentálními reliéfy. Trpaslíci jsou rovněž obratnými skláři a po celém Ashanu prosluli především díky svým mozaikovým sklům, která často používají k výzdobě svých domácností, hlavně pak krbů. Tyto obrovské skleněné fresky často vyobrazují hrdinské příběhy jejich předků, a když uprostřed domu plápolá oheň, je to, jakoby celá historie rodiny na stěnách ožila…

Mohl bych pokračovat, ale předpokládám, že ohledně trpasličího hospodářství, společnosti, náboženství a architektury by to stačilo. Teď něco k armádě:

Trpasličí vojsko

Trpasličí hordy patří mezi nejobávanější vojenské síly světa. Vyznačují se nevídanou zuřivostí a železnou disciplínou a lze je svolat během okamžiku. Oddíly z různých měst se v bitvě předhánějí v počtu zabitých nepřátel, ukořistěných vlajek a podobně – válka je pro ně hra, a takhle si hlídají skóre. Nikdy, opravdu nikdy, se však nestane, že by se trpaslík vzdal. Bojují až do konce, i když už není žádná naděje. Nejlepší smrt, jakou si trpaslík může přát, je smrt v boji proti nepřemožitelnému nepříteli před zraky někoho, kdo jednou složí píseň o jeho chrabrých činech.

Většina trpaslíků je do bitvy vyzbrojena severským štítem, těžkou jednostrannou sekerou a opaskem s dýkami. Mají také další zbraně poschovávané různě po těle – jen pro případ. Trpaslík není v bitvě nikdy nepřipraven – i kdyby měl bojovat jen s loveckým nožíkem, tak spíše uvidíte trpaslíka nahého než neozbrojeného. Trpasličí specialitou jsou kuše a obléhací stoje, které jsou značně preferovány před méně sofistikovanými zbraněmi, jako jsou luky, praky aj.

Jelikož trpaslíci uctívají Arkatha, Draka ohně, velmi si s tímto živlem rozumí a jejich rituál přijímání je jeden z nejpůsobivějších a nejosobnějších obřadů, který většina cizinců nikdy nespatřila. Když pomineme smrtící ohnivá kouzla, většina trpasličí magie se zaměřuje na posílení vojska, výrobu předmětů a pomoc při obléháních.

Runové nápisy jsou mezi trpaslíky všudypřítomné a spousta z nich si je nechává vytetovat i na kůži. Každá runa představuje kouzlo, otevřenou bránu pro komunikaci mezi fyzickým světem a světem duchů. Runy mohou přenést fyzické vlastnosti objektů na toho, kdo jimi vládne.

Jinými slovy, nenechte si dát do nosu trpaslíkem třímajícím Runu Kamene, protože ani moje léčivé schopnosti vám ho už nespraví!
---------------------------------------
Teda jak to tak čtu, tak lituju, že ve hře nemůžou být oba národy :/ Už se nemůžu dočkat, až Ubisoft odhalí nějaké detaily k ostatním frakcím, nebo aspoň jednotkám.

[Bušák]

Ahoj, rozhodl jsem se také trochu přispět sem do příběhu jedním překladem. Jedná se o překlad příběhu o smrti Císařovny Maeve ze Sokolího rodu. Snažil jsem se to přeložit co nejplynuleji, tak snad se to bude dát číst Časem se pokusím nahodit i druhou část.

PŘÍBĚH DESETILETÉ VÁLKY (1. část)
843 YSD (Léta sedmého draka) – Sokolův poslední let

Jestliže Císařovna Maeve z rodu Sokolů spáchala hřích, byla tím hříchem pýcha. Často se stává, že si když myslíte, že máte věci pod kontrolou, vše se rozpadne. Nebezpečí veliké pýchy bude opakujícím se tématem tohoto příběhu. Tak moc, že celá následující staletí, budou moci historikové nazývat tuto válku „Válka pýchy“.
Kde začít? Možná proroctvím.
Na počátku našeho věku, to co badatelé nazývají „historický věk“, Ronan Veliký, nejvyšší král Sokolího klanu, porazil své nepřátele a donutil je před ním padnout na kolena. Lidské klany zanikly a zrodila se Říše.



Říká se, že v den Ronanovy korunovace, zjevil se osobně Sedmý drak, Sar-Elam, před novým Císařem a promluvil na něj antickým i nadčasovým hlasem zároveň. „Císaři ze Sokolího rodu“ pronesl. „Tvá krev je krví tvého pokolení. Tak dlouho, jak tvá krev přetrvá, budou děti Ylath prosperovat.“
… No, asi pravděpodobně neřekl přesně tato slova, ale všechny zdroje se aspoň shodují v jejich významu: tak dlouho, jak bude dynastie Sokolů existovat, tak dlouho budou děti Ylath – lidská rasa – prosperovat.
Jenže samozřejmě, že Sar-Elam udělal z rodu Sokolů cíl. Zejména démoni z Sheogu podnikli v průběhu historie, několik neúspěšných útoků namířených proti Císařům sokolího rodu.

Nenávistné plány
Roku 564 YSD, druhé zatmění zbarvilo oblohy Ashanu rudou barvou, ještě o dva roky dříve, než slepí bratři předpověděli. Démonský princ Nenávisti, Ahribban, který šířil uvnitř říše vzpurné a nesouhlasné nálady, osobně velel obležení hlavního města říše, Sokolího vrchu. Císař Liam padl v boji, zatímco démonští kultisté vedení zrádkyní jezebeth, pozabíjeli jeho dědice, jako lovnou zvěř.
Naštěstí, gryfímu vévodovi, Antonovi, se podařilo zabít Jezebeth a zachránit Liamovu jedinou příbuznou: jeho neteř Gwendolyn. Princezna byla v bezpečí a císařská vojska spojila své síly a společně prolomila obležení Sokolího vrchu a zničila Ahribbana.
A tak byly pekelné plány zmařeny a krev Ronanova zachována.

Když nastal čas čtvrtého zatmění, Císařovna Maeve byla připravena. Slepí bratři zdokonalili své umění, a tentokrát jejich předpovědi byly naprosto přesné. Zatmění nastalo přesně ve chvíli, kdy jej očekávali a tak když se démoni začali rozlézat po zemích Sokolí Říše, rytíři světla byli již připraveni je přivítat s požehnanou ocelí v rukách.
Vše bylo pod kontrolou.
Ale Císařovna Maeve podceňovala současného vládce Sheogu, toho, kterému říkali Vládce démonů. Zatímco jednotky démonů byly koncentrovány na bojištích, skupinka zabijáků infiltrovala stěny Sokolího vrchu. A v jejich čele nebyl nikdo jiný, než Jezebeth, která si vysloužila - či byla potrestána, záleží na úhlu pohledu – druhý život v Sheogu, jako sukuba.
Jezebeth byla plně odhodlaná dokončit to, v čem před čtyřmi stoletími selhala. Společně se svými démony vtrhla do trůnního sálu, zabila Maeve a popravila i celou její rodinu. Pak spálila celé město na popel, aby zajistila, že žádný dědic nepřežije.
Čtvrté zatmění skončilo porážkou démonů a zároveň jejich největším vítězstvím.


https://static14.cdn.ubi.com/mmh7/prod/images/140828_10_Years_War/MMH7_Stained1.jpg

Krev za krev
Přesto to nevypadalo, že by měl rod lidí zaniknout. A pro učence to mohlo znamenat jen dvě věci.
Skeptici tvrdili, že proroctví Sar-Elama bylo špatné po celou dobu, nebo alespoň špatně vyložené. To se stává pořád, opravdu - stejně jako byste nikdy neměli věřit někomu, kdo tvrdí, že pouze on má pravdu, také byste nikdy neměli věřit někomu, kdo tvrdí, že jeho výklad proroctví je ten pravý.
Na druhou stranu, věřící doufali, že syn Císařovny, Brendan nějakým zázrakem přežil masakr Sokolího vrchu. Jakkoli to bylo nepravděpodobné, mnoho lidí tomu chtělo věřit. Církev světla vyhlásila rok smutku: pokud bude během té doby Brendan nalezen živý, stane se Císařem. Pokud ne, pak bude prohlášen za mrtvého a císař bude vybrán mezi vévody říše.
Během té doby bylo vynaloženo veškeré úsilí na dopadení démonských nájezdníků. Mezi nimi byla i Jezebeth. Byl to Ivan z gryfího vévodství, jenž velel skupině gryfích jezdců, kteří ji nalezli a zahnali do rohu. Sukuba se pokusila ukrýt na planině, v troskách Castelrose, staré citadely svaté inkvizice.
Nebylo žádným tajemstvím, že Ivan byl dobrý přítel Císařovny Maeve a neprokázal její vražedkyni žádné slitování. Pravděpodobně znáte lidovou píseň, ketrou jejich setkání inspirovalo. Myslím, že zní nějak takhle:

Zkoušela sesílat svá odporná kouzla,
tak jí usek ruku.
Zkoušela prchnout zpět do pekla,
tak jí usekal křídla.
Začala jej prosit o život,
on tasil svůj meč.
Slíbila, že se stane jeho ženou,
rozezpíval svou čepel seč.
Pak její hlavu sťal,
a uvědomil si, že tím dílo dokonal.

Básnické vlastnosti písně jsou jistě diskutabilní, ale o to tady nejde. Důležité je to, co píseň nezmiňuje: fakt, že Jezebeth měla v kapse poslední triumf, který mohla nabídnout za záchranu svého života. Jejím posledním manévrem bylo, že Ivanovi nabídla informace o Brendanovi. Na to ale odpověděl, že by nevěřil jedinému slovu vraha, zvlášť když jím byla sukuba. A pak ji sťal hlavu s mohutným hvizdem meče.

Po smrti Jezebeth bylo čtvrté zatmění konečně zažehnané. Ale problémy v říši teprve započaly…

[Bušák]

PŘÍBĚH O DESETILETÉ VÁLCE (2. Část)
844 YSD – Konkláve nového úsvitu

Smrt Maeve byla pomstěna. Z doutnajících trosek Sokolího vrchu bylo tělo padlé Císařovny vzato do císařského letohrádku poblíž města Whitecliff v chrtím vévodství. Zde byla pochována dle svého postavení, dle tradice bylo její tělo zpopelněno, tak aby její duševní podstata stoupala směrem vzhůru, směrem k Elrathovi.
Nikdo nemohl ignorovat houstnoucí atmosféru během obřadu. Obřadu, kterého se zúčastnili všichni vévodové a vévodkyně.
Ivan z gryfího vévodství, Maevin mstitel.
Seamus z jeleního vévodství.
Amilcar z býčího vévodství.
Rowena z jednorožčího vévodství.
Enguerrand z chrtího vévodství.
Stefan z vlčího vévodství.
Pakliže byl Brendan skutečně mrtvý, jeden z nich se měl brzy stát císařem, či císařovnou.

Brzy po pohřbu Maeve, oznámila církev světla ustanovení konkláve nového úsvitu ve svatém městě, Flammschrein. Tato sestava andělů, kněží a učenců, v čele s oblíbeným archandělem a válečným hrdinou Sandalfonem, měla rozhodnout, kdo zdědí korunu. Samozřejmě, dokonce i několik staletí po urielově nechvalné lsti, mělo mnoho občanů říše stále výhrady týkající se církevní nestrannosti a podezřívali kněží a anděly, že zkrátka vyberou takového kandidáta, který nejlépe poslouží jejich zájmům.

https://static14.cdn.ubi.com/mmh7/prod/images/140910_10_Years_War_2/H7_Sandalphon.jpg

Aby zmírnil tato podezření, rozhodl se Sandalfon pozvat k účasti na konkláve anděla jménem Murazel. „Strážce vršku Hammer, statečné srdce, nejčistšího světla. Věřím ti. Věřím, že nám pomůžeš vybrat nejlepšího možného císaře pro tento velký národ. Věřím, že nás udržíš upřímné a pravdivé. Přidáš se ke konkláve nového úsvitu a posadíš se opět po mém boku, během těchto těžkých časů?“
Byl to skvělý tah: Murazel byla legendární postavou, známou tím, že upřednostnila lidskou rasu před tou svou, před anděly. Pomohla svobodným městům na východě v mnoha případech, někdy i proti Říši a její vlastní druh ji považoval za vyhnance. Jestliže někdy existoval anděl, který by nikdy před svými morálními hodnotami neupřednostnil zisk, nebo politiku, byla to právě Murazel.
Murazel přijala Sadalfonovu nabídku, vyměnila vršek Hammer za Flammschrein a ukončila tak šest století trvající exil.

Sokol pod jiným jménem
Samozřejmě, jakmile bylo ustanoveno konkláve, do Flammschreinu se začali sjíždět spousty mladých mužů, tvrdících, že jsou Maevin syn Brendan. Konkláve je vždy podrobilo podrobnému rozhovoru, ale vždy jejich tvrzení zamítlo. Někteří členové konkláve naléhali, aby tito darebáci byli mučeni a demonstrativně popraveni. Přesně dle své povahy, Murazel byla důrazně proti tomuto řešení a místo toho navrhla, aby byli posíláni na rok do vězení, kde mohli meditovat a přemýšlet tak o svých životních volbách. Moudrý Sadalfon schválil Murazelin návrh. Ukázalo se, že i toto řešení bylo dostatečně odrazující.
Uplynulo několik týdnů a konkláve stále diskutovalo a vedlo vyšetřování o možném přežití Brendana. V Říši rostlo napětí. Každý měl svůj názor na to, kdo by měl usednout na trůn. Všichni vévodové i vévodkyně měli přinejmenším jednoho předka z rodu Sokolů ve svém rodokmenu a všichni při tvorbě jejich žádostí shromažďovali genealogické dokumenty a další důkazy o jejich dědičnosti.
Nejzřetelnějším kandidátem byl Seamus z jeleního rodu. Rod jelena byl v podstatě bratrancem rodu Sokolího a zdálo se, že tato silná rodinná vazba nemůže být zpochybněna. Někteří učenci, ale poukazovali na to, že Seamus vlastně nebyl přímým potomkem jeleního rodu, ten vyhynul během druhého zatmění, byl pouze potomkem vzdáleného přiženěného pokolení. Jistě měl v sobě část sokolí krve, ale zdaleka ne tolik, jak by doufal.
Titíž učenci upírali své zraky na lepšího kandidáta: Ivana z gryfího vévodství. Bylo dokázáno, že Ivan byl potomkem obou vévodství, sokolího i hlavní linie jeleního. Velký hrdina druhého zatmění, vévoda Anton se později stal chotěm Císařovny Gwendolyn a zplodil s ní tři děti, z nichž druhé zdědilo Gryfí vévodství. Ale Antonova matka Cate, byla posledním potomkem jeleního rodu, který měl děti.
Není třeba dodávat, že Seamus nebyl s prací těchto učenců vůbec spokojen.

Válka slov
V hospodách v Říši se začaly šířit obviňující zvěsti. Tyto zvěsti tvrdili, že to byl právě Ivan, kdo vpustil démony do Sokolího vrchu a doufal, že po smrti Maeve zdědí trůn. Jestliže byl Ivan nevinný, jak mohl vědět, kde se Jezebeth skrývá? Opravdu se pokoušel Maeve pomstít, nebo se chtěl jen ujistit, že bude sukuba mlčet?
V té době se Ivan dvořil Seamusově dceři Nolwenn. Jak pověsti sílily, Seamus veřejně zakázal dceři, aby se s Ivanem vídala. „Gryf může mít na křídlech krev“ prohlásil. Amilicar z býčího rodu, který zdědil rodinnou zášť vůči gryfímu rodu, Ivanovi nikdy nedůvěřoval, obvinil jej mnohem méně důvtipně.

https://static14.cdn.ubi.com/mmh7/prod/images/140910_10_Years_War_2/H7_Stained2.jpg

Ostatní vévodové nebyli tak dychtiví, aby se přidali k Seamusovu a Amilicarovu obvinění, ale požadovali po Ivanovi, aby vysvětlil, jak věděl, kde se Jezebeth skrývá a jednou provždy tak vyřešil tuto neobjasněnou záležitost. Tvrdohlavý a hrdý Ivan to odmítl. (Ivan se o jezebeth dozvěděl z důvěryhodného zdroje a jako čestný muž tento zdroj nechtěl prozradit.) Když Amilicar z rodu býka prohlásil, že mlčení je dostatečným důkazem jeho dvojakosti, vyzval jej Ivan na souboj. „Není nic, za co bych se měl stydět,“ řekl. „Ať Elrath vybere, kdo mluví pravdu a kdo šíří lži!“
Dva týdny před výročím Maeviny smrti se Ivan a Amilicar setkali na neutrálním území, v malém městečku Brookshirev bývalém Sokolím vévodství. Prohlašujíce sám sebe za Maeve vyvoleného šampiona, tasil Amilicar meč. Mezi svědky nastal rozruch, když rozpoznali legendární čepel pravdy, rodový meč Sokolího vévodství, jeden ze sedmi „Bastards of Elrath“. Ivan zasalutoval svému protivníkovi gryfím mečem zjevení a boj začal.
Ivan byl mladší, rychlejší a silnější, ale Amilicar byl zkušenější, zručnější a mazanější. Souboj trval třicet trýznivých minut a zdál se být vyrovnaný. Meče se stgřetávali znovu a znovu. Pak se stalo nepředstavitelné: jeden z Ivanových úderů roztříštil sokolí čepel na kousky.
Odzbrojen a šokován, přiznal Amilicar svou porážku. Ivan prokázal svou nevinu ve férovém souboji, ale na publikum padl nepříjemný pocit. Mnoho z nich si myslelo, že zlomený meč nebyl náhoda: mělo to být znamení, jež ohlašovalo konec Sokolí říše.

O tři dny později se zvony Flammschreinu rozezněly, ale jejich tón byl ponurý a zlověstný. Byl to tón umíráčku. Sandalfon byl zavražděn. Do jeho srdce byla zaražena čepel temnoty. A Murazel zmizela.